1. den (23.2.10)
A je to tady, historie se opakuje. Stejně jako první, tak i poslední dítě předbíhá všechny tabulky a od 4 měsíců pilně trénuje pohupování na kolínkách. Jasně, jsem pyšná matka, ale cítím z toho nějaké uzavření. Jako že první = poslední a tím to končí. Končí doba kulatých bříšek, nalitých prsou, těhotenských potíží, ale i vůně novorozenců a rozechvění nad prvním úsměvem. První - poslední, asi to tak mělo být.