Projekt 365

den 205. znovu a jinak

Dlouho, hodně dlouho jsem nepsala. Ne, že by nebylo co, ale nebyla chuť. Všechno se jaksi zamotalo, a nic nešlo jak má. Občas mám pocit, že ve chvíli, kdy si poklepu na rameno, že tedy super, tak se něco hodně pokazí. Takže si nebudu klepat na rameno, a jen si připomenu, co práce mi dalo z...

19. den

Hanka sedí, úplně sama to vymyslela a celý dnešek se to pokouší realizovat. Nějak mi mizí to malinké miminko, co se nedávno narodilo. Což o to, ona je stále malinká, ale jinak trhá rekordy.

16. den

Kamna, kuchyňská kamínka, to je božský vynález. Nejenže jde od nich úžasné teplo (ve vymrzlém baráku je to zvlášť znát), ale i vaření na nich má úplně jinou podobu, než na "sporáku". Miluju kamna, a doufám, že třeba časem budou i kamna s pecí.

14. den

Tak už jsme po velkém přesunu. Vypadá to tu jak u cikánů :-D, ale děti jsou šťastné a spokojené, mají tu PÍSEK. Dospělý nikdy nepochopí, jak obrovskou radost může udělat jedna hromada písku. Navíc je strategicky umístěná hned pod kuchyňským oknem, tak je mám pod dohledem a oni mají pod dohledem...

11. den

Zima se nevzdává, krmítko je sice prázdné, strávníci už nacházejí potravu jinde, ale sněhové vločky dávají tušit, že na to pravé jaro si ještě počkáme. Ale hlavní zahradní práce jsou hotové. I když trošku jiné, než u ostatních zahradníků, všechno musí ven a do nádob. Protože pak musíme i my ven...

3. den

Hlína, normální zahradní hlína. Takhle to teď vypadá na mnou opečovávaných, s láskou tvořených záhoncích. Měly tam už čouhat (a čouhaly by) zelené špičičky krokusů a tulipánů, a místo toho je to jen hlína. Všechno už je "zabalené", jsou plné přepravky, kyblíky, menší i větší květináče. Čeká nás...

2. den

Zima odchází, už je to úplně jasné. Venku jsou slyšet kapky a pramínky vody, tekoucí ze střech, kde zuřivě taje sníh, a zurčící v okapech, ráno už zpívají ptáci a sluníčko vstává čím dál tím dřív. Sněhu ubývá, vykukují krtince a věci zapomenuté na zahradě před přívalem sněhu. Takže tak ještě dva...

1. den (23.2.10)

A je to tady, historie se opakuje. Stejně jako první, tak i poslední dítě předbíhá všechny tabulky a od 4 měsíců pilně trénuje pohupování na kolínkách. Jasně, jsem pyšná matka, ale cítím z toho nějaké uzavření. Jako že první = poslední a tím to končí. Končí doba kulatých bříšek, nalitých prsou,...

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode